Zatopit v kamnech a pak přikládat umí každý. Ale ne každý to umí správně
Správné vyskládání dřeva, zapálení a následné topení jsou na první pohled banální úkony. Jenže i tady se dají udělat chyby. Co je správně? Naskládat dřevo do pyramidy, nebo po celém povrchu topeniště? Má se dřevo zapalovat shora, či zezdola? V jakém intervalu se má správně přikládat? Odpovědi na tyto otázky úzce souvisí s konkrétním typem tepelného systému. Pojďme se podívat na jednotlivé možnosti, jak správně topit a přikládat.
Zatápění
Zatápění se liší podle toho, jaké máme topeniště. Jinak zatopíme na roštovém a jinak na bezroštovém. V případě starších topenišť, která mají rošt, proudí spalovací vzduch k palivu roštem ze zdola, od popelníku. Proto se zápal dřeva provádí zezdola, jak jsme běžně zvyklí z táboráku, aby byl bod zápalu v toku proudění vzduchu.
Když se jedná o moderní topeniště s roštem, ale bez přívodu vzduchu přes popelníkovou šachtu pod rošt, nebo o bezroštové topeniště, zatápí se jinak. Dřevo se zapálí od shora. Místo zápalu je v toku vzduchu, rychleji se nám předehřeje komín a uvnitř topeniště se neválí dým jako při zátopu zespodu. V poslední době se stále častěji využívá moderní biotopeniště. Vzduch potřebný pro spalování se do ohniště přivádí štěrbinami po stranách celého topeniště. Zde se také zatápí shora.
Pro zatápění obecně platí, že je nutné kusy paliva dát do takové polohy, aby se zajistil přístup vzduchu a optimální prohořívání. U topeniště bez roštu se palivo skládá do tvaru sítě, kdy se dva a více kusů naštípaného dřeva položí vedle sebe v dostatečném odstupu, druhá vrstva se položí v kolmém směru na řadu první. Všechny následující vrstvy jsou také dále kolmé k řadě předchozí.
V roštovém topeništi se uplatňuje spíše metoda skládání do tvaru pyramidy, pokud to výška ohniště dovolí. Při zatápění nepřekračujte stanovené maximální množství paliva, které je dáno konstrukcí a výkonem daného topidla. U individuálně stavěných topidel nalezneme tuto informaci v návodu na obsluhu od kamnáře, jenž topidlo postavil. U certifikovaného topeniště kamnové a krbové vložky uvádí limitní hodnotu výrobce, zpravidla jde o rozmezí 2 – 4 kg dřeva za hodinu.
Velké kusy dolu, na to pár menších a na vrchu pak třísky. Použijte pevný podpalovač. (Zdroj | Archiv Cechu kamnářů ČR)
Pro efektivní zatápění a samotné hoření je klíčové, aby bylo palivo dostatečně vyschlé. Optimální vlhkost se pohybuje v rozmezí 15 – 20 %. Proto je nutné palivo před použitím dostatečně vysušit. Podle způsobu uskladnění trvá sušení u měkkého dřeva jeden až dva roky a v případě tvrdého dřeva ještě o rok déle. Dřevo by se mělo sušit na místě s dobrou cirkulací vzduchu, aby nehrozilo jeho napadení plísní. Pro urychlení a rovnoměrnost vysoušení je vhodné rozseknout špalek podle průměru na dva a více kusů.
Na podporu zatápění se doporučuje používat výhradně tuhé podpalovače. Tekuté podpalovače se v uzavřených topeništích používat nesmějí. Podpalovat starými novinami vřele nedoporučuji, vede to k zanášení spalinových cest.
Topení
Při přikládání dřeva už není podstatné, jak dřevo do ohniště vkládáme. Jako nejvhodnější se jeví způsob přikládání do sítě, čímž docílíme rovnoměrnějšího prohřátí topeniště. Při přikládání do kamen či krbů platí obrácené pravidlo než u táboráku. U venkovního otevřeného ohně přikládáme vždy do plamenů, abychom pak nemuseli klečet a foukat do uhlíků.
U kamen a krbů se přikládá vždy až do žhavého lůžka, když už v ohništi nejsou plameny. Tím můžeme také předejít nechtěnému zakuřování do místnosti od krbů a kamen. První dávka paliva musí odpovídat návodu výrobce nebo doporučení kamnáře. Dávka by měla být tak velká, aby vytvořila dostatek žhavého materiálu pro další přiložení.
Například u akumulačních sálavých krbů se topí dle pravidla 1 – 1 – ½ (např.: 3 kg, 3 kg a 1,5 kg). U těžkých akumulačních kamen, kde se perioda přikládání pohybuje v intervalu 10-12 hodin, se zatápí vždy znovu, a to bez nutnosti pravidelného vybírání popela.
Dejte si pozor na přikládání vyšších dávek, než doporučuje kamnář nebo výrobce. Při přetápění dochází ke snížení účinnosti topného systému. Může dojít k nevratnému poškození či úplnému zničení dílčích prvků topeniště a systému pro odvod spalin.
Zdroj: Cech kamnářů
Jaká musí být stavební připravenost před stavbou kamen nebo krbu?
Stavba kachlových kamen nebo krbu je vždy vážným rozhodnutím, jak z hlediska energetické úvahy v souvislosti s vytápěním domu, tak i z hlediska projekčního a stavebního, ale i estetického. Stále jsou bohužel časté případy, kdy se kamnář sejde na první konzultaci s investorem a je ujišťován o tom, že nic nebrání tomu, aby se začalo se stavbou topidla.
„Vše je připraveno, mistře. Můžete dovézt materiál a začít.“
Bohužel, velmi často je řada kroků ve stavební přípravě udělána zcela chybně. Hlavní chybou bývá to, že příprava nerespektuje topidlo, které bude teprve projektováno. A to nejenom z hlediska tvaru a tedy i půdorysu budoucího topidla, ale zejména z hlediska dimenze přívodu spalovacího vzduchu a provedení komína.
Jak a kdy správně řešit stavební připravenost pro stavbu kamen nebo krbu?
Zcela ideální je stav, kdy budoucí investor osloví kamnáře v době, kdy se připravuje stavební dokumentace, případně je již nalita základová deska. Je to totiž fáze, kdy se dá ještě řada věcí změnit tak, aby funkce topidla v domě byla co nejefektivnější. Někdy totiž stačí celkem malá úprava v projektu a užitná hodnota kamen nebo krbu rázem stoupne vlivem toho, že budou vytápěny další místnosti, s čímž se původně nepočítalo.
Na co je před stavbou topidla myslet?
Předpokládejme, že investor je rozhodnut, jaký typ topidla bude chtít a ve spolupráci s kamnářem k tomu dospěl na základě posouzení toho, k čemu a jak bude topidlo využíváno. Zda pouze k topení, nebo i k vaření, zda bude topit denně nebo jenom víkendově a občas. To je velmi důležité pro správnou volbu.
Ze základní úvahy o typu je třeba zvážit, přesněji řečeno vypočítat potřebný výkon topidla. Z toho nám vyjde průměr přívodu spalovacího vzduchu, resp. jeho průřez. Vyjde nám i parametr komína. Důležité je na základě projektu kamen správně zvolit orientaci a výšku komínového sopouchu a polohu vybíracích komínových dvířek. Nyní mohou začít úvahy nad designem topidla, což bývá pro uživatele velice nesnadná kapitola. Zejména proto, že možností řešení vzhledu kamen nebo krbu je většinou hned několik. Na konci úvah dojdeme ke konečnému tvaru topidla a je možné stanovit tvar základové desky, která musí svými parametry respektovat i hmotnost topidla.
Stavba kachlových kamen
Potěšující je ta skutečnost, že postupně přibývá těch budoucích uživatelů individuálně navrhovaných topidel, kteří přijdou s výkresy ještě neexistujícího domu v ruce. Topidlo je tak možné zkonstruovat opravdu na míru nejenom domu, ale hlavně jeho uživateli. Kamna nebo krb potom dělají radost vždy, když si majitel zatopí.
Zdroj: Cech kamnářů